MJ - S 3 Zahrada

Pěchotní srub MJ - S 3 "Zahrada"

Pěchotní srub byl zadán k výstavbě spolu s dalšími objekty 18. května 1938 jako součást 1./XI. stavební podúsek ŽSV XI Hrušovany nad Jevišovkou. Prvním pracovním dnem na podúseku byl 15. červen 1938, lhůta k provedení stavby byla stanovena na 250 dnů.
Pěchotní srub MJ - S 3 "Zahrada" byl vybetonován ve dnech 22.-30. srpna 1938.
Do září 1938 se však srub nepodařilo stavebně dokončit ani vybavit. Během okupace došlo k vytržení střílen pro 4 cm kanón vz. 36 a střílen pro dvojče těžkých kulometů vz. 37.

V roce 1947 bylo rozhodnuto o reaktivaci 6 stavebně dokončených objektů na jižní Moravě. Následující rok byl pěchotní srub MJ - S 3 spolu s dalšími pěti sruby stavebně dokončen včetně úpravy terénu.
Dokončovací práce byly zadány na základě neveřejné soutěže 17. července 1947 znojemské firmě architekta a stavitele J. Růžičky a lhůta ke splnění prací byla stanovena na 120 dní. Za první pracovní den byl určen 21. červenec 1947 a posledním měl být 30. duben 1948. V rámci těchto prací bylo provedeno osazení střílen kulometů, byla provedena dostavba vnitřních cihlových příček o obnovena poškozená nebo nedokončená vnitřní i vnější omítka i s izolací střešní desky.
Z důvodu malého počtu stavebních dělníků došlo k prodloužení lhůty na dokončení, a to na 150 pracovních dní, tj. do 17. června 1948. Kolaudace proběhla pak až 11. listopadu 1948 a veškeré závady byly odstraněny 7. prosince 1948. Realizované stavební úpravy si vyžádaly u pěchotního srubu MJ - S 3 celkem 1 166 000 Kč. Dokončeny byly také kameninové záhozy a provedeny terénní úpravy.
Roku 1950 došlo k osazení nově vyrobených pancéřových zvonů Vítkovickými železárnami v Ostravě. V průběhu roku 1951 byly do objektu instalovány podlážky zvonů. Srub byl nově omítnut a zamaskován. Ve stejném roce proběhla i montáž části vnitřního vybavení.

Další stavební práce vedoucí k rekonstrukci pěchotního srubu a jeho možného bojového nasazení byly zahájeny v roce 1959 (stejné práce se týkaly také dalších pěchotních srubu na jižní Moravě). V létě roku 1959 pracovní jednotky od pohraničních útvarů na jižní Moravě (5. motostřelecký pluk z Mikulova a 9. motostřeleckého pluku ze Znojma) společně se ženijním útvarem z Bratislavy-Petržalky provedly vybourání ocelolitinových střílen pro kanón vz. 36 a zabetonovaly nové střílny pro pevnostní kanón PvK vz. 44/59 ráže 85mm vybraný jako nová protitanková zbraň.
Novou hlavní zbraní objektu se staly dva pevnostní kanóny vz. 44/59 ráže 85 mm, jejichž vývoj probíhal v letech 1952-1959 a zaveden do výzbroje byl v dubnu 1959. Rekonstrukce 20 ks pevnostních kanónů byla dokončena v roce 1959.
K samotné instalaci dvou pevnostních kanónů došlo v první polovině roku 1960 a zůstávaly na rozdíl od další výzbroje stále v objektu, kulomety společně s municí byly uskladněny u útvarů, které zabezpečovaly údržbu a v případě potřeby by zajistily osádku pěchotního srubu. Pro obsazení byla u 5. motostřeleckého pluku v Mikulově vytvořena tzv. "Rota osádek těžkého opevnění".
Další výzbroj srubu tvořily původní prvorepublikové těžké kulomety vz. 37 ve dvou lafetách s odvodem vystřílených nábojnic do ochranného příkopu, každá pro dva těžké kulomety. Další výzbroj srubu tvořily lehké kulomety vz. 26 v počtu 6 ks. V pěchotním srubu se používaly pevnostní lafety stejných vzorů, jaké byly pro objekt určeny v 30. letech 20. století, ale vyrobené většinou až později v 50. letech, ale podle původních vzorů. Stejně tak tomu bylo v případě optické výbavy - periskopů do pěchotních zvonů a stěnových periskopů.

Armáda počítala pro obsazení srubu s osádkou čítající 28 vojáků. Pěchotní srub neměl stálou osádku, ale byl po řadu let zakonzervován včetně pevnostních kanónů. Lafety, pěchotní zbraně a optické vybavení byly uloženy v kasárnách jednotek určených k boji v pěchotních srubech. (stejná situace byla i u ostatních pěchotních srubů na jižní Moravě).

Pravidelná údržba probíhala do poloviny 90. let i s výcvikem osádek. Na konci roku 1999 v souvislosti se skončením aktivního využití objektů na jižní Moravě byla pevnostní jednotka zreorganizována a změněno její určení.

Česká armáda využívala pěchotní srub MJ - S 3 "Zahrada" až do konce roku 1999, kdy byl vyklizen a pevnostní výbava odvezena.

V roce 2004 byl pěchotní srub MJ - S 3 "Zahrada", spolu s pěchotním srubem MJ - S 2 "Úvoz" zapůjčeny Armádou České republiky Technickému muzeu v Brně.

Od června 2005 je pěchotní srub MJ - S 3 zpřístupněn veřejnosti.
Pro rok 2006 je připravována expozice věnovaná historii objektu a využití čs. opevnění po 2. světové válce, která bude instalována v jedné z místností pěchotního srubu.
Snahou Technického muzea v Brně a Klubu historického vojenství Brno je postupná rekonstrukce objektu.

Historie pěchotních srubů na jižní Moravě:

V Šatově a okolí byly pěchotní sruby zadány k výstavbě 18. května 1938 a stavbu prováděla pražská stavební firma Konstruktiva a.s. Do září byly vybetonovány tři objekty podúseku (MJ - S 2, 3 a 4) a dalších pět rozestavěno. Do obsazení pohraničí Německem v září 1938 se na jižní Moravě podařilo stavebně dokončit šest objektů, mimo objektů v šatovském úseku, to byly ještě pěchotní sruby MJ - S 15 a 16 u Dyjákovic a MJ - S 29 u Mikulova.
Objekty se podařilo postavit pouze v hrubé stavbě, dokončeny byly pouze betonovací práce. K dalším pracím a k dohotovení a vybavení objektů výzbrojí a výbavou již nedošlo. Výzbroj srubů měla být po dokončení následující: dva protitankové kanóny vz. 36 ráže 47 mm, každý spřažený s jedním těžkým kulometem vz. 37, dvě dvojčata těžkých kulometu vz. 37 a dále šest lehkých kulometů vz. 26. Během okupace došlo u objektů k vytržení střílen hlavních zbraní.
Po 2. světové válce se o pěchotní sruby opět začala zajímat Československá armáda zvažující reaktivaci objektů na jižní Moravě. V roce 1948 byly všechny postavené sruby stavebně dokončeny znojemskou firmou Ing. Růžička. Stavební úpravy skočily v listopadu 1948 a objekty byly zcela dokončeny, včetně úpravy terénu. V rozmezí let 1949-1950 došlo k osazení objektů pancéřovými zvony (9 nově vyrobených Vítkovickými železárnami v Ostravě, 3 pocházely z poničeních srubů u Komárna na Slovensku). V roce 1951 proběhla montáž vnitřních částí vybavení.
Výkony původního 47 mm protitankového kanónu již nedostačovaly, proto byla zvažována změna výzbroje. Zbraní vybranou v 60. letech pro pěchotní sruby, byl kanón ráže 85 mm vz. 44, jehož úpravy byly zahájeny v roce 1952 a k dokončení vývoje kanónu došlo v roce 1959. Ve stejném roce byl kanón zaveden do výzbroje armády jako pevnostní kanón PvK vz. 44/59. Roku 1959 proběhla úprava střílen a v roce 1960 byly do objektu instalovány dva 85 mm pevnostní kanóny vz. 44/59, které následně tvořily hlavní výzbroj objektu až do roku 1999. Celkem bylo vyrobeno 20 ks 85 mm pevnostních kanónů vz. 44/59. Z vyrobeného počtu kanónů byl 1 ks prototypem, 18 kanónů bylo určeno pro potřeby objektů (12 kanónů bylo umístěno v objektech na jižní Moravě, 5 kanónů pak na Slovensku na Petržalce u Bratislavy a 1 kus byl určen cvičný objekt) a 1 záložní zbraň.
Úpravu střílen objektů se podařilo dokončit v létě roku 1959, instalace kanónů proběhla v první polovině roku 1960. Další výzbroj tvořily původní prvorepublikové těžké kulomety vz. 37 a lehké kulomety vz. 26 v lafetaci, střelné zbraně doplňovala optika a další zařízení a vybavení. Většina z této výbavy však se vyráběla podle původní dokumentace s drobnými změnami až po válce v 50. letech 20. století.
Pěchotní sruby neměly stálou posádku, ale byly po řadu let zakonzervovány včetně pevnostních kanónů a lafetace, pěchotní zbraně spolu s optikou byly uloženy ve zbrojním skladě v kasárnách. Na objektech probíhala pravidelná údržba a také výcvik pevnostních osádek. V roce 1999 došlo k vyklizení objektů.


Československé opevnění z let 1935-1938 na jižní Moravě

Společná hranice Československé republiky a Rakouské republiky byla při zvažované obraně považována zpočátku za relativně bezpečnou. V této oblasti se mělo opevnění budovat až na konci 40. let minulého století. Na celkem 80 km hranice mezi Znojmem a Břeclaví se počítalo s finančními náklady v hodnotě jedné miliardy korun.
Přesto byla již v roce 1936 prosazena výstavba úseků s lehkým opevněním vz. 36. V dubnu 1937 došlo k zadání dalších úseků, ale počítalo se již s modernějšími lehkými objekty vz. 37. Těžké opevnění zatím nemělo být budováno. V dalších letech ale měly těžké objekty vyztužit hlavní obranné postavení mezi Břeclaví a Vranovskou přehradou.
Obsazení rakouské republiky Německem 12. března 1938 situaci zcela změnilo a prostor jižní Moravy se dostal do popředí zájmu Československé armády. Zrychleně mělo být vybudováno druhé obranné postavení s objekty vz. 37 a zejména zahájena výstavba těžkého opevnění - 41 pěchotních srubů, doplněných později ještě o 4 další pěchotní sruby. Původně plánovaná stavba dělostřeleckých tvrzí byla přehodnocena a místo nich měly být budovány izolované dělostřelecké sruby a izolovanými minometnými sruby. Podle plánů by tak pěchotní sruby byly podporovány palbou z izolovaných dělostřeleckých srubů, jichž měly být vybudováno 8 a izolovanými minometnými sruby, kterých bylo plá-nováno postavit 5.
Odevzdání pohraničí dne 30. září 1938 tuto obdivuhodnou plánovanou výstavbu a pracovní úsilí ukonči-lo.

Celkem bylo do konce září 1938 v prostoru jižní Moravy postaveno 178 lehkých objektů vz. 36, 879 ob-jektů lehkého opevnění vz. 37 (z toho 774 na hlavním obranném postavení a 105 na druhém obranném postavení). Výstavba lehkého opevnění na hlavním obranném postavení byla zcela dokončena. Z těžkého opevnění se podařilo vybetonovat celkem šest objektů - tři u Šatova, dva u Dyjákovic a jeden u Mikulova (další se nacházely v různých stádiích rozestavěnosti).                                                               ©Morris 2007